Страница:О библиотеке московских государей в XVI столетии (Белокуров 1898).djvu/41

Эта страница была вычитана


№ 38 — Callimachi Hymni cum scholiis in margine,, ркп. XVI в., на 24 лл.[1]; 3) ркп. № 74 — Platonis Timaeus, ркп. XV в., на 31 л.[2]; и 4) ркп № 75 — Platonus Epistolae, ркп. XV в., на 38 лл.[3]. Этой же библіотекѣ Маттеи была продана рукопись Гомера, содержащая между прочимъ гимнъ Церерѣ, первая половина которой находится въ библіотекѣ Московскаго Главнаго Архива Министерства Иностранныхъ Дѣлъ. О кражѣ Маттеи „знаменитой рукописи Гомера“, какъ мы видѣли выше, заявлялось и въ печати: П. А. Безсоновъ прямо говоритъ, что Маттеи въ Московской Синодальной библіотекѣ „открылъ и увезъ съ собою за границу рукопись Гомера“; эта ркп. украдена была только не изъ Синодальной библіотеки, а изъ библіотеки Московскаго Архива Государственной Коллегіи Иностранныхъ Дѣлъ…

    scriptus“. См. J. Geel. Catalogus librorum manuseriptorum, qui inde ab anno 1741 bibliothecae Lugduno Batavae accesserunt. Lugduni Batavorum, 1852 г., стр. 11.

  1. 21×15,5 сантиметровъ, по 22 строки на страницѣ, узкая колонна, съ схоліями. „Codex chartaceus XVI seculi, 24 foliorum in quatro minore“. См. Geel op. cit., стр. 13.
  2. 23,8—24,3×17,3—5 сантиметровъ, по 32—33 строки. Сигнатуры вычищены л. 7, 15, 23, 31 внизу справа и лл. 14 об., 22 об., 30 об., внизу слѣва; кромѣ того л. 1 вверху справа на краю вытерто. „Codex chartaceus XV seculi, 31 foliorum in quatro“. См. J. Geel. o. c., стр. 24.
  3. 20×13 сантиметровъ, по 23 строки. Рункену отъ 26 ноября 1778 г. Маттеи между прочимъ пишетъ: „Nuper etiam de Platone scripseras significaverasque, Tibi usui esse posse, si a me hic aliquid ad cum emendandum, aut locupletandum repertum esset. Negaui illo tempore me Tuae voluntati posse satisfacere dixique omnia jam a me promissa esse Fischero, Proffessori Lipsiensi, Viro Doctissimo. Misi quoque ad illum varietates ex codice Timaei Platonici et ex altero Timaei Locri collectas. Volebam etiam ad Palauphatum et epistolas Platonis illi quaedam mittere. Sed ex amico, qui illi literas meas reddidit, cognoui illum pene senio et laboribus confectum esse. Ipse nec ad literas meas responsum dedit., nec, ut reliqua sibi mitterem, postulavit. Ex eo tempore totus annus et amplius praeteriit., vebementerque dubito, an unquam Timaeus opera ejus proditurus sit, praesertim cum nuper in bibliotheca critica, quae Amstelodami editur, non ad modum honorifice ab exantlatos in Platone emendando labores gratiae illi actae sint. Id si ita est, liberatus sum promissis meis, Tibique meam operam pollicere possum. Timaeus Platonis et Timaei Locri fragmentum satis diligenter scripta sunt…“ 3 мая 1779 г. Матгеи пишетъ ему же: Platonis codices brevi post cum re-